Expedice Athos 2006 Den čtvrtý 3/4

Přivítání bylo takové jakési prostřední – ani srdečné jako u Rumunů, ani profesionální fofr jako Dionisiou, ani nerudný dědek jako Grigiriou. Slušné, ale neosobní bych to nejspíš nazval. I když je fakt, že pak ten mladík, co nám dával občerstvení byl docela milý, abych nekřivdil. Zrada je ale jiná: tady se nesmí vůbec nic. Nejen fotit, ale ani telefonovat, nahlas mluvit, pít a já nevím co všechno. A je to o to horší, že zakazující cedule mají úplně všude, a to tak drsně, že člověk nemá moc odvahy to porušovat. Zato všude visí obrázky cara Mikuláše, takže jsme neodolali a na našem pokoji se s ním vyfotili. Klášter je něco zcela jiného než jsme dodnes viděli. Jednak je daleko rozlehlejší – jak jsme se dočetli v chytré knize byl schopen pojmout až 2000 poutníků a 1000 mnichů … . Tedy celá původní Hostivice před příchodem CentralGroupu. Také není tak prvoplánově ortodoxní, je zde možné vidět třeba ikony pojetím už velice blízké řekněme naší renesanci či baroku – lidé mají tváře, nikoliv schemata, celá kompozice je už opravdu obraz, nikoliv jen sdělení jakýchsi faktů čitelné i analfabetům. Ke klasickým ikonám to má už dost daleko. Trochu jako křížení ortodoxní a západní civilizace. A architektura? Matička Rus se vším všudy. Dokonce i jakýsi velký zvon, podle internetu druhý největší na světě (kluci to popřeli, viděli Zikmunda), prostě trochu jako Kreml. A jako jediný z toho, co jsme viděli, není opevněný.   Chcete-li si přečíst celý deník od začátku, můžete začít číst tady. Chcete-li si přečíst předchozí kapitolu, můžete si ji přečíst tady. Chcete-li si přečíst následjící kapitolu, můžete si ji přečíst tady.