Expedice Athos 2006 Den čtvrtý 2/4

Vystoupili jsme u Xeropotama, odtamtud totiž vedla hezká stezka přímo do Panteleimona, kde jsme měli spát. Ale být doslova pár metrů od kláštera a neprohlédnout si ho by byl hřích, i odložili jsme bagáž do blízkého křoví – kdo by nám ji také kradl – a šli jej obhlédnout. Bylo to zase něco úplně jiného než co jsme dosud viděli, například nádvoří kompletně zarostlé travou bylo snad úplně poprve. Ale bohužel to bylo jiné v jiných směrech. Přestavba nám vůbec nevadila, více či méně se přestavují všechny a klášter bez jeřábu snad ani není správný klášter. Co ale bylo horší je že poutníci nesměli na bohoslužby a nestravovali se s mnichy. Vojta pronášel poznámky o křesťanské pohostinnosti a o tom, že pro toto nemají jedinou oporu ani v Bibli ani kdekoliv jinde a že jim napíše dopis a podobně, ale celkově jsme celou kauzu uzavřeli tím, že tento fakt – na který nás, mimochodem, připravil už pan Zwergler, jen jsme zapomněli jméno kláštera – budeme v maximální možné míře šířit dál, protože to považujeme za nepatřičné a proto publikování hodné. Udělali jsme čelem vzad (de facto ihned po zjištění nepohostinnosti), došli si pro bágly a hurá k Rusům. Je to legrace, jak člověk k tomuto národu stále cítí vnitřně jakousi ostražitost a pozornost. Musím přiznat, že i když jsem se poměrně těšil, že se poprve za celý pobyt určitě a bez problémů domluvíme, trochu jsem byl napnutý. Ale cesta byla velice příjemná, neustále dolů z kopečka, jarní čerstvou přírodou, přes potůčky a údolíčka, a dost rychlá – tedy v tom smyslu, že netrvala dlouho. Byl to dosud nejkratší úsek, jako takový asi vydrží, protože zítřejší Vatopediou naopak bude delší než dlouhé.   Chcete-li si přečíst celý deník od začátku, můžete začít číst tady. Chcete-li si přečíst předchozí kapitolu, můžete si ji přečíst tady. Chcete-li si přečíst následjící kapitolu, můžete si ji přečíst tady.