Expedice Athos 2006 Den druhý 4/4

A jako vždy se cesta zázračně ukázala. Bohužel ne pohodlně podél moře, ale pěkně kolmo nahoru do skal. Podle GPS jsme byli nuceni na 20 m vzdálenostních vystoupat 110 m výškových. Na to že jsme tou dobou měli v nohách téměř 20 km to byla docela soda. A nejlepší bylo, že cesta pak pokračovala v šířce cca 50 cm a pak už byl téměř kolmý sráz do moře – oněch cca 110 m. Já, známý výškoboj, jsem z toho moc velkou radost neměl. Ale dokázali jsme to a nakonec i do Dionosia dorazili. A jak jsme zjistili právě včas – skončily bohoslužby a vše šlo do refektáře na jídlo. Málokdy jsme měli z jídla takovou radost jako tady. Oproti Rumunům bylo vidět, že klášter je bohatší (jídlo bylo pestřejší) a starší, refektář byl bohatě zdoben. Ale na rozdíl do rumunského jsme tady neměli ani trochu pocit osobního kontaktu, téměř bych to nazval poutnickým průmyslem. Ubytovali nás do maličkých cel po dvou, které byly čisté a nově opravené. Dokonce i teplá sprcha byla … . Prohlédli jsme si trochu klášter – tady se nesmí fotit, tak jsme fotky spíš kradli – a já se Svobodama jsme šli na kutě. Vojta se chtěl ještě zúčastnit noční bohoslužby (začíná ve 21:00) na závěr Velikonočního Okta…, která má trvat do 4 do rána. Tak to si asi odpustím. Jinak by mne dost zajímalo, co dali Rumuni ráno do toho jídla za přísady. Ve vodě žádný energetický nápoj cítit nebyl, že bych chroupal nějaké mimořádné kalorie nasypané do polévky. Ale celý den jsem vydržel jet pouze na snídani, navíc podávanou v sedm hodin ráno. Tomáš to komentoval slovy „Tak jsem pochopil, co to znamená strava prostá, ale vydatná.“ A já se pod tato slova mohu podepsat, navíc si dovolím doplnit – výborná. Taky zkusím noční, uvidíme, jak dlouho vydržím.   Chcete-li si přečíst celý deník od začátku, můžete začít číst tady. Chcete-li si přečíst předchozí kapitolu, můžete si ji přečíst tady. Chcete-li si přečíst následjící kapitolu, můžete si ji přečíst tady.