Expedice Athos 2006 Den druhý 2/4

Po snídani jsme se začali vyptávat na cestu do Dionisia, i dostalo se nám odpovědi, že je to třeba taky 10 hodin chůze a jestli nechceme raději jet taxíkem. To jsme hrdinně odmítli a vyrazili na cestu co nejrychleji, abychom dorazili alespoň trochu včas. A začátek cesty byl opravdu krušný. Stoupání jak do nebe, postupová rychlost velice malá – za první dvě hodiny jsme ušli necelé čtyři kilometry. Naštěstí se pak cesta trochu vyrovnala a rychlost se zvýšila na únosný standard 4 km/h. Cesta byla nádherná, byť hodně úzká a často hodně strmá. Příroda byla zelená, nádherná a svěží – takové Řecko prostě neznám. Občas byla z několika větví stlučená lavička na odpočinutí, občas byl při cestě ošetřený pramínek k napití, každá odbočka (ale jen odbočka) nějak označená, obvykle ještě u ní i svatý obrázek. Prvního člověka jsme potkali po třech půl hodinách chůze – a byl to mnich, který šel evidentně buď do Megistis Lavra nebo do Prodromou. Teprve po další cca hodince jsme narazili na další lidi – tři poutníky, kteří nám radili, kudy máme jít na Aghios Pavlos. My ale naštěstí měli své instrukce od našeho vídeňského zpravodaje a rady jsme neposlechli a vydali se místo přímou cestou spíše dolů k moři a přes Mikro Skiti Aghia Anna a Skiti Aghia Anna.
Cesta to byla neuvěřitelně nádherná. Sice chvílemi užší než úzká, ale jít po ní šlo. A některé výhledy byly nezapomenutelné. Celou cestu jsme si říkali, že takovéto nádherné a rozkvetlé Řecko neznáme, ale tady jsme se shodli, že už víme, proč je Athos zahradou panny Marie. Jižní Athos je asi opravdu nejkrásnější část poloostrova … .
 
Chcete-li si přečíst celý deník od začátku, můžete začít číst tady.
Chcete-li si přečíst předchozí kapitolu, můžete si ji přečíst tady.
Chcete-li si přečíst následjící kapitolu, můžete si ji přečíst tady.