Expedice Athos 2006 Den druhý 1/4

29.4.2006 Athos, den druhý - Dionisiou Doslova úderem čtvrté hodiny nás probudili bušením do dřeva a zvoněním a nenápadně nás tak pozvali na ranní bohoslužby. S Vojtou jsme vyrazili de facto ihned, jen jsme se vyzubili. A stálo to za to. Úplně prázdný kostel, jen dva mniši vepředu zpívají modlitby, kostel nasvícen asi třemi svíčkami a asi dvěmi petrolejkami, vše velice zvláštní, krásné a k meditacím vyzývající. Atmosféra naprosto nezapomenutelná, opět měli na internetu pravdu. Teprve časem se začali scházet další poutníci – a co mne překvapilo nejvíc – i ostatní mniši si dávali do značné míry na čas. Později jsem pochopil proč – a taky jsem začal závidět Vojtovi, který se v jistém ohledu dokázal – možná z vlastní praxe – přizpůsobit. Bohoslužba byla totiž velice dlouhá. Poslouchat tři hodiny zpívané modlitby a nerozumět jedinému slovu bylo dost náročné. Vojta – po vzoru okolních mnichů – dokázal klidně usnout, i ve stoje, a co jsem obdivoval nejvíce – dokázal se ve spánku i křižovat a klanět když to situace vyžadovala. O to větší uznání budili rumunští poutníci, kteří to celé opravdu odstáli uprostřed kostela. Já – i přes posedávání a opírání o židli – jsem byl unavený dřív. Ale oni asi rozuměli. Druhý oříšek byl správně stát – nesedět, kdy se nemá. Tam si opravdu každý sedal a vstával kdy chtěl – nejen poutníci, u kterých člověk mohl očekávat neznalost postupu této konkrétní bohoslužby – ale i mniši. A poznejte na sedícím či stojícím mnichovi ve tmě zda spí nebo se modlí … . Ale nikdo nás nevyhodil, tak jsme snad příliš velké faux pas neudělali. Zkoušel jsem bohoslužbu nahrát, částečně se to podařilo. Kvalita nic moc, myslím nahrávky, ale jako památka to bude dobré. Vždy když si to pustím, určitě si dokážu velice dobře vzpomenout. Po bohoslužbě byla snídaně, obdivoval jsem především regenerační schopnosti dutiny ústní. Asi je to tak zařízené proto, že kdyby se to tam hojilo pomalu, tvor, v tomto případě já, by brzy pošel hlady. Naštěstí se ale popálení do rána docela vyléčilo, takže ranní polévku, tentokráte vlažnou, ale také fazolovou, chléb, fetu, salát a vodu (červené víno nepiji) jsem dokázal sníst celé a včas.   Chcete-li si přečíst celý deník od začátku, můžete začít číst tady. Chcete-li si přečíst předchozí kapitolu, můžete si ji přečíst tady. Chcete-li si přečíst následjící kapitolu, můžete si ji přečíst tady.