Expedice Athos 2006 Den nultý 1/3

Den nultý, 27.4.2006 Ráno veselé, dopoledne normální, večer výborný. Všechno začalo naším příjezdem na letiště v Soluni pro hlavní část expedice Athos. Přílet oficiálně 02:15, z vlastní praxe jsme věděli, že skutečný je tak okolo 02:00, takže jsme tam byli cca 02:10. Leč drobná zrada: na tabuli viselo, že očekávaný přílet je ve 4:40. I zanadávali jsme si trochu na hochy, že nemohli dát vědět, když mají tak velké zpoždění, volali jim na mobily do Prahy, aby nám řekli, co se děje – leč mobily byly offline. Pak jsme si vzpomněli že je na palubě také Pavel a usoudili jsme, že jakožto pracovník MZV má zase neblahý vliv na technický stav letadla, sedli do auta a odjeli kousek za letiště trochu ještě pospat. Ledva jsme se ale trochu usalašili, hle – telefon a Tomáš zjišťuje kde že se právě nalézáme a proč že je nevyzvedáváme …. . Že jsou v hale a nemohou nás najít. Kupodivu . I vydali jsme se za nimi a zjistili, že oni sedli přesně na čas, ale Řekové to jaksi nevzali na vědomí a vyvěsili ono zpoždění. Mimochodem, vydrželo tam další dvě hodiny. Pak už jsme tam nebyli, tak nemohu sloužit. Když jsme se tedy úspěšně v hale setkali, Tomáš rozdal kloboučky Hostivice Athos 2006 – dostala i Zuzanka, a hned v hale jsme učinili společné foto. Totiž vyfotila nás jakási česká slečna, která tam čekala. Vyfotila nás sice s úsměvem na rtech, ale ten jí vydržel už jen po dobu, než si sedla ke svým zavazadlům. Tam se k našemu překvapení rozplakala. I zjistilo se, že si ji měl někdo vyzvednout – legální brigáda od školy v hotelu někde na Olympské Riviéře – a nikde nikdo. To, že je popleta a jaksi si nevzala dost peněz na jakoukoliv krizovou situaci, jsme jí příliš o čumák neotírali, leč vysvětlili jsme jí, že díky avízovanému zpoždění zcela jistě někdo přijede před pátou. (Když jsme se o šest dní později vraceli, už tam nebyla, takže jsme snad měli pravdu. – poznámka po návratu). Další kovbojka byla udat na letišti Zuzanku. On ji nikdo nechtěl, ČSA nemělo vypsaný checkin, zato gate ano. V informacích nikdo – proč by tam taky někdo měl pracovat, že? Po hodině jsme konečně zjistili kde se může odbavit – vzhledem k tomu, že byla už druhá v řadě – se té šikovné slečně za přepážkou podařilo ji už za půl hodiny checkinovat. Zde zazněla další z památných Pavlových vět pronášených s kamennou tváří: „A tihle Stachanovci chtějí být v EU?“ U pasáků už žádné problémy neměla, takže jsme konečně mohli vyrazit via Ouranopolis.     Chcete-li si přečíst celý deník od začátku, můžete začít číst tady. Chcete-li si přečíst předchozí kapitolu, můžete si ji přečíst tady. Chcete-li si přečíst následjící kapitolu, můžete si ji přečíst tady.