Nástup Makedonie

Když se roku 359 př. Kr. ujal vlády makedonský král Filip II., Řekové nemohli tušit, že jejich samostatnosti je odzvoněno. Filip totiž nejdříve reorganizoval makedonskou státní správu a tím ji i hospodářsky pozvedl. Z druhořadého státu vybudoval velmoc a už tou dobou se začal připravovat na realizaci své touhy: ovládnout a sjednotit celého Řecko.Jako rozumný muž však nevytáhl rovnou do boje, ale začal pracovat nejdříve na bázi diplomatické. Získával spojence, zasahoval do sporů mezi ostatními státy a řešil je, čímž jeho vliv rostl. Samozřejmě už tehdy někteří Řekové pochopili, že je v sázce svoboda celého Řecka. Asi neslavnější z těch, kteří se mu postavili na odpor, byl Demosthénes. Dodnes jsou známy jeho ostré proslovy, kterým se říká Filipiky.Žádný, byť sebeostřejší řečnický projev ještě nikdy nezastavil útočníka. Řecko začalo mobilizovat své síly. Do spojeného řeckého vojska se však nepostavili všichni. Bojovaly tou dobou pouze Athény a Théby, tedy celkem necelých třicet tisíc mužů. Rozhodující bitva se odehrála roku 338 př. Kr. u Chaironeie. Vzhledem k tomu, že síly byli téměř stejné, výsledek bitvy byl nejasný.Thébané se bránili, Athéňané dokonce útočili. Mezi oběma řeckými křídly však vznikla mezera, do které se vrhl sám Filip. Když mu hrozilo obklíčení a zabití, zasáhl do bitvy jeho tehdy osmnáctiletý syn Alexandr. V čele jízdy napadl thébské řady a úplně je rozprášil. Tím rozhodl tuto bitvu a rozhodl i definitivně o otázce řecké samostatnosti až do začátku 20. století.Filip v této bitvě zvítězil. Jako moudrý panovník však pokořené národy neničil, naopak, zachoval jim dosavadní svobody a zakázal jim řešit osobní spory zbraněmi. A navíc jim navrhl společné tažení proti společnému nepříteli, kterým byla Perská říše. Tohoto tažení se však nedočkal, protože zahynul rukou zákeřného vraha.Nástup Alexandra MakedonskéhoSmrt Filipa Makedonského uvrhla zemi do mnoha zmatků. Jeho syn Alexandr Makedonský se rezolutně ujal moci, Makedonii za pouhý rok uklidnil a potlačil povstání Řeků, kteří se pokusili využít situace a zbavit se makedonské vojenské nadvlády. A za dalšího půl roku postavil mohutnou armádu z Makedonců a Řeků, která byla určená k pokoření Perské říše.Celé tažení začíná roku 334 př. Kr., kdy se Alexandr vydává na pochod do Malé Asie. K prvnímu střetu s Peršany dochází u říčky Gráníkos. Výsledek této bitvy byl pro Peršany značně demoralizující. Zatím co zde padlo na desetitisíce perských vojáků, Makedonců zahynulo pouze šestadvacet.Alexandr pak dále putoval Malou Asií. Zde stojí za zmínku zastávka v městě Gordionu, kde vyřešil problém gordického uzlu. Pověst pravila, že ten, kdo jej dokáže rozvázat, stane se pánem celé Ázie. Po krátkém přemýšlení Alexandr slavný uzel jednoduše přeťal svým mečem. Zanechal tak následujícím generacím návod, jak řešit příliš složité otázky efektivním způsobem. A pokračoval dále do centra Perské říše. S perským králem Dareiem III se utkal u města Issu, kde ho čekala téměř desetinásobná převaha Peršanů. Alexandr je však zahnal na útěk tak rychle, že perský král nechal na bojišti všechno, včetně manželky a dcery.Rozmach říše Alexandra MakedonskéhoDále Alexandr překvapivě nepokračoval do centra perské říše tj. na území dnešního Íránu, ale nejdříve se vydal na jih do Egypta, kde ho vítali jako osvoboditele od Peršanů.Zde pobyl přibližně rok a pro Egypt to byl rok velice blahodárný. Založil zde město Alexandrii a především nařídil mnoho politických a hospodářských reforem. Poté se vydává zpět do centra Perské říše a 1. října 331 př. Kr. dochází k rozhodující bitvě. V té době měl Alexandr dosud největší armádu s přibližně čtyřiceti sedmi tisíci mužů. Přesto měli Peršané stále ještě početní převahu, která jim však nebyla nic platná.Makedonská vojska totiž používala velmi účinný způsob boje: první linii představoval jakýsi hrozivý ježek, složený ze šestimetrových kopí, které nesli na ramenou hoplíté skrytí za štíty. Tento útvar se nazýval falanga a chránil lučištníky, kteří mohli bezpečně a přesně ničit nepřítele. Nový způsob boje byl neobyčejně účinný a dokázali mu vzdorovat teprve až římská vojska o několik desetiletí později.Když se v bitvě dal na útěk i král Dareios III., celá armáda se rozprchla. Alexandr potom bez překážek putoval až do Indie. Když ani zde však nenalezl bájný konec světa, chtěl putovat dál. V té době však poprvé jeho vojáci vypověděli poslušnost a Alexandr se vrací zpátky do Babylonu, ze kterého vytváří hlavní město své říše.Ve svých 33 letech vládl největší říši všech dob a učinil do té doby naprosto neslýchanou věc: uvažuje o přímém propojení Evropy s Asií. Když 13. června 323 př. Kr. umírá na malárii, přichází svět asi o jednoho z největších vojevůdců a vládců.Na mapce máme znázorněn rozsah Alexandrovy říše v době jeho smrti.Rozdělení Alexandrovy říšePřestože Alexandr Makedonský nebyl Řek ale Makedonec, zasloužil se velkou mírou o hmotný rozvoj řecké kultury. Nesmíme zapomínat, že jeho učitelem byl jeden z největších řeckých filosofů Aristoteles a rovněž důležitý fakt je, že v patách jeho armády přicházela do obsazených zemí řecká kultura, umění a vzdělanost, neboť jeho armáda nebyla čistě makedonská, ale řecko – makedonská.Od té doby vzniká vlastně nová kultura zvaná helenistická.Po smrti Alexandra Velikého nebyl žádný vládce který by dokázal udržet tak obrovské území pohromadě, a tak se říše rozpadla na několik částí. V Egyptě se dostává k moci Alexandrův vojevůdce Ptolemaios a zakládá svou vlastní dynastii, která Egyptu vládne až do jeho obsazení Římany. V Sýrii vládne dynastie Seleukovců až na malou oblast kde vládnou Attalovci. Pevninské Řecko mají pod kontrolou Antigónovci. Ovšem také ne na dlouho: blíží se obsazení Řecka Římany.