Trojská válka

Byla nebo nebyla trojská válka? To je otázka, na kterou asi dnes odpověď nenalezneme. Určitě však nevypukla pro spor o ženské kráse, určitě nevypukla proto, že trojský princ Paris unesl Helenu, ženu spartského krále Menelaa. Trója, o které nikdo až do konce minulého století nevěřil že existovala, bylo velice silné město postavené na strategicky významném místě, a sice na tureckém pobřeží malé Asie blízko dardanelského průlivu. Proto mohlo velice dobře kontrolovat tuto důležitou obchodní cestu. Současné vykopávky v Tróji jasně ukazují výhodnou pozici tohoto místa.

Trója byla mnohokráte zničena a mnohokráte opět vybudována. K tomu by samozřejmě nebylo docházelo, kdyby se jednalo o nějaké méně významné město. Vzhledem k tomu, že v době trojské války Řekové ještě neznali písmo, čerpáme pouze z tradicí zachovávaných a původně pouze ústně předávaných Homérovi. Zajímavé je, že se Homér ve svých eposech soustředí až na poslední rok války (v eposu Ilias). V eposu Odysea popisuje návrat asi nejslavnějšího řeckého veterána Odyssea z trojského bojiště na rodnou Itaku.

Příčiny

Takže si položme otázku znova: Trójská válka. Jedno z nejznámějších období řecké historie? Byla či nebyla? Vymyslel si ji Homér nebo vyprávěl skutečné události?

Díky německému kupci a jazykovému géniovi Heinrichu Ludwigu Schliemannovi a jeho o mnoho let mladší krásné řecké manželce Sofii dnes víme, že Trója existovala. Věřme tedy Homérovi i v jeho popisu celé této historie. I když začít musíme v oblasti bájí – Homér nás vrhá přímo do děje až v posledním, tedy desátém roce války.

Jsme v kapitole řeckých dějin. Zkusíme tedy nejprve zodpovědět příčiny této války vědecky. Trója krále Priama nebyla ani první ani poslední město na tomto místě. Vzhledem k výborné strategické poloze se zde stavělo jedno město na troskách druhého. Jen sám Schliemann se svými amatérskými znalostmi byl schopen definovat více než 7 různých měst. A právě tato výhodná poloha byla hlavní příčinou častých rozkvětů a stejně častých pádů tohoto města. Každý zde chtěl vládnout, protože vláda nad městem znamenala vládu nad významným strategickým bodem. A Řekové, kteří se v době Homérovy Trójské války snažili proniknout i na pobřeží Malé Asie, tento bod potřebovali buď zničit, nebo dostat do své moci.
Na samotném začátku vyprávění upozorňujeme, že budeme sledovat pouze hlavní nit historie trójské války. Budeme brát jako samozřejmost, že Achilles se narodil, byl vychován a byl zranitelný pouze na patě – a stejně samozřejmě budeme brát i další fakta s válkou sice související, ale které by vlastní vyprávění rozšířily nad únosnou míru.

Také nezapomínejme, že Trója a Illias jedno a totéž jsou – jedno nazývá město po zakladateli města Illiovi, u nás více zažitá „Trója“ pochází od jeho otce Troa. Homérova Illias používá v antice častější jméno.

Jablko sváru

Pověsti však takovéto přízemní důvody neuznávají a raději trojskou válku začínají u svatby aiginského krále Pélea a mořské víly Thetidy. Na tuto svatbu bohyně a člověka byli totiž pozváni jak lidé, tak bohové. A protože svatba je událost radostná, nebyla na ni pro jistotu pozvána bohyně sváru Eris. Ta se však urazila a přesně podle svého popisu práce zasela mezi bohyně svár – a stačilo jí k tomu jediné jablko a dvě slova na něj napsaná – „Té nejkrásnější“.
I začala první soutěž Miss World.

Na jablko vznesly nárok hned tři bohyně – Héra, Athéna a Afrodité. Samy se nedohodly, poprosily tedy Dia, aby je rozsoudil. Zeus byl však vládce, nikoliv blázen. Bylo jasné, že volba musí dvě bohyně urazit a pouze jedné udělat radost. Proto šalamounsky přenechal volbu Paridovi, synovi trójského krále Priama.
Paris byl mladý, ženy měl rád a proto ho nezlákala Héra s nabídkou vlády nad celou zemí „kam tvé oko pohlédne“ ani Athéna slibem moudrosti, slavných vítězství a hrdinného života, ale dal jablko Afroditě za slib nejkrásnější ženy na světě. Že už tou dobou byla vdána za jiného? No a co. I když je to spartský král Menelaos.

Afrodité začala plnit svůj slib. Paris se vrátil do rodné Tróje (proč tam nebyl, se dozvíte tady) a začal stavět velkou loď pro výlet do Sparty. Po jejím dokončení ji naložil mnoha dary a se svojí družinou odplul navštívit krále Menelaa – pochopitelně v době, kdy ten se chystal na cestu mimo Spartu. Proto svěřil péči o hosta Heleně, kterou Paris rád označil za nejkrásnější ženu. Helena se – jako poslušná žena – starala o Parida tak vzorně, že mu dokonce na loď přinesla celé Menelaovo bohatství včetně sebe samé, samozřejmě ve chvíli, kdy loď opouštěla přístav směr Trója.
Není známo, co krále Menelaa rozzlobilo víc, zda to, že přišel o své poklady nebo to, že se dostal na čelné místo řeckých drbů. V každém případě zatoužil po pomstě. Sice to nejdříve zkusil po dobrém a vydal se do Tróje s ithackým králem Odysseem, aby získal zpátky to, co mu Priamos ukradl, ale když nepochodil, obrátil se na svého bratra Agamemnona, krále mykénského, a začali spolu sbírat vojsko na výpravu proti Tróji.

Začátek

Pro výpravu získali největší tehdejší řecké hrdiny – některé z nich sice lstí (Achilles a Odysseus jsou nejznámější případy), ale nakonec bylo připraveno na 1 200 lodí plných vojska. Vše bylo hotovo k odplutí, chystala se poslední oběť za šťastnou plavbu, když se do hnízda na stromě u oltáře připlazil had. Zahubil osm mláďat a jejich matku, pak ale sám zkameněl. Věštec Kalchás z toho vyčetl, že Trója bude obléhána po devět let a teprve desátý rok padne.

Stále však nepřicházel dobrý vítr pro odplutí. Věštba určila, že bohyně lovu Artemis brání lodím v opuštění přístavu, protože vrchní velitel všech achajských vojsk král Agamemnon zabil laň v jejím lese. A jako omluvu žádá oběť jeho dcery Ifigenie. Agamemnon, ač nerad, Ifigenii obětoval (Artemis ji však nenechala zabít, místo ní položila na oltář laň a Ifigenii si odnesla jako svoji kněžku do Tauridy) – čímž, mimochodem, podepsal zároveň rozsudek smrti nad sebou a prokletí svého rodu na celé pokolení. Bohyně se však usmířila a vojsko vyplulo k Tróji.
Když achajské lodě připluly k trojským břehům, nikdo se neměl k vylodění. Všichni znali věštbu: první, kdo se dotkne trójské země bude zároveň prvním mrtvým. Nakonec se pro své druhy obětoval hrdina Protesilaos, hned za ním se vrhl na pevninu Achilleus.
Poslední pokus o smír učinili opět Menelaos s Odysseem. Navštívili Paridova otce Priama, mluvili i s Helenou. Ta, když viděla co její útěk vyvolal, byla připravena odejít zpátky s Menelaem, Paris jí v tom ale zabránil.

Hlavní boje

Po devět let pak Řekové obléhali Tróju, probíhaly větší či menší šarvátky, ale patrně nic významného se ani na jedné ani na druhé straně neudálo. I začal desátý rok války. A od tohoto okamžiku můžeme vše sledovat prostřednictvím Homéra, neboť jeho Illiada právě tímto desátým rokem začíná.

Do války se dostáváme ve chvíli, kdy vrchní velitel Agamemnon ze své moci velitelské odejme největšímu hrdinovi Achillovi jeho zajatkyni, milenku a budoucí ženu v jedné osobě, krásnou Brízeovnu, pro svoje potěšení. Tento čin se ukáže jako nejen nemorální, ale pro Řeky téměř osudově chybný. Achilles totiž odmítne bojovat do té doby, dokud Agamemnon tuto křivdu neodčiní. Jeho matka Thetis navíc vymůže na Diovi slib, že po celou tuto dobu budou Řekové prohrávat.

Když Agamemnon viděl, že řecká vojska prohrávají jednu bitvu za druhou, poslal za Achillem posly s omluvou, slíbil mu vrátit Brízeovnu a navíc mu nabídl vlastní dceru za manželku, Achilleus však smír odmítl a prohlásil, že do bojů zasáhne, až když bude Řekům opravdu zle.
Trójanům se tato výborná novina donesla a patřičně ji využívali, vyhledávali boje a vesele vítězili. Když už byli Trójané až u řeckých lodí, přišel za Achilleem jeho věrný druh Patrokles. Přemlouval ho, aby šel zase bojovat a zachránil alespoň lodě. Achilleus opět odmítl, Patroklovu žádost o zapůjčení zbroje však vyslyšel. Jako jedinou podmínku dal příkaz, že smí Trójany zahnat od lodí, ne však dále.

Ve chvíli, kdy se na bojišti objevilo Achillovo vojsko v čele s mužem v jeho zbroji, začala se velice rychle obracet situace na bojišti. Řekové vytlačili Trójany od lodí, Patrokles v zápalu boje zapomněl na Achillovu podmínku a začal Trójany pronásledovat. Když se však přiblížil k Tróji, zavolal na něj bůh Apollón: „Zadrž, Patrokle, není dáno, aby Trója padla tvojí rukou!“. Patrokles však boha neposlechl. Ten se k němu přiblížil, srazil mu helmu, zlomil kopí a povolil krunýř. Tím se stal snadnou kořistí pro trójské bojovníky. Poslední, smrtelnou ránu mu zasadil Hektor. Ukořistil Achillovu zbroj, sebrat ale jeho koně se mu již nepovedlo. Když se chtěl zmocnit i Patroklova těla, začali jej Řekové bránit a bitvu rozhodl pro řecká vojska až Achillův křik.

Nad tělem mrtvého druha se smířil Achilles s Agamemnonem, od své matky Thetidy si vyžádal novou zbroj a druhý den se vydal na bojiště zahubit Patroklova přemožitele Hektora. Ten, když viděl Achillea v nové zbroji a odhodlaného bojovat na smrt, dostal poprvé za celou dobu války strach a začal před ním utíkat. Třikrát oběhli hradby města, než Achilles Hektora zabil. Jeho tělo nechtěl vrátit Priamovi, chtěl ho potupně vláčet kolem města. Z příkazu bohů však vyslechl Priama a tělo mu odevzdal. Navíc mu slíbil, že dokud Trójané jeho tělo nepochovají, nebudou Řekové na město útočit.

Brzy po ukončení příměří padl i sám Achilleus, zasažen Paridem na jediném místě svého těla, které bylo zranitelné – na patě. Tím však byla vyčerpána poslední podmínka, kterou věštci kladli k dobytí města. Zbývala jen maličkost – Tróju konečně dobýt. A když to nejde silou, musí to jít lstí. Ne nadarmo byl povolán i ithacký král Odysseus, proslulý jak moudrostí, tak chytrostí.

Dobytí Tróje

Odysseus rozhodl, že dá městu danajský dar (Danaové nebo Achajové - tak si říkali Řekové, kteří dobývali Tróju). Nechal postavit velkého dřevěného koně, do kterého navelel nejschopnější vojáky. A jednoho vojáka spoutal a nechal ležet kousek od koně. Pak poručil celé flotile odplout – ale pouze za nejbližší výběžek, za nímž zakotvili a čekali na znamení svých druhů.
Trójané vyběhli radostně z města, radujíce se z konce dlouhé války. Koně viděli, ale nerozuměli, proč ho Řekové postavili. Teprve spoutaný voják jim vysvětlil, že dostali příkaz od bohů nechat jej městu na jeho ochranu. Aby jej však nemohli do města dostat, udělali ho úmyslně většího než největší trójská brána. Všichni Trójané mu věřili, pouze věštec Lakoón se je snažil přesvědčit, že nemají koně přijímat a na důkaz své pravdy udeřil kopím do boku koně, až v něm zadunělo.
Pád Tróje však byl určen Osudem a tomu se nemohou bránit ani bohové. Proto se z moře připlazili dva obrovští hadi a jediného člověka, který bránil v přemístění koně do Tróje, na místě zardousili. Trójané to pochopili jako jednoznačný pokyn bohů a začali bourat bránu, aby mohli koně vtáhnout do města.

Po této namáhavé práci začalo obyvatelstvo slavit. Když se však na unavené a opojené vojáky snesla tmavá noc, vystoupili z koně řečtí hrdinové a otevřeli další brány svým druhů. Ti se mezitím za tmy připlavili zpět a celé město vyplenili a spálili.
Menelaos dostal zpátky svoji Helenu, každý z vojevůdců i vojáků svůj díl kořisti a vypravili se domů. Ne pro každého byl návrat snadný či šťastný. Agamemnon si jel pro smrt – co nedokázali trojští bojovníci, to dokázala jeho žena Klytaimnestra. Nemohla mu odpustit, že obětoval jejich dceru Ifigenii. Odyssea čekal dlouhodobý poznávací zájezd po Středozemním moři – domů se vracel celých deset let. Mnozí další rekové se rozptýlili po středomoří a zakládali spousty nových řeckých měst.

Odysseus

Lstivý Odysseus, jak ho nazývá Homér, se před začátkem války choval jako každý jiný branec. Ač král Ithaky, do války se mu nechtělo – navíc měl krásnou, mladou ženu a úplně malého synka, ještě neodrostlého kolébce. A tak se rozhodl, že se odvodu vyhne.
Jenže ono je politicky dost ošemetné odmítnout pomoc v situaci, kde je jasné, že kdo nejde s námi, jde proti nám. Ne nadarmo však dostal Odysseus přívlastek lstivý. Kdo by stál o šíleného vojevůdce? Psychiatři nebyli, kdo dokáže, že je bojeschopný?
Proto zapřáhl do pluhu vola a koně a vydal se orat. (poznámka pod čarou – kůň se v Řecku nikdy nepoužíval pro polní práce, je to asi jako kdybychom dnes zapřáhli do pluhu moped a traktor). Avšak kosa padla na kámen a alespoň jednou někdo doběhl Odyssea. Když mu totiž poslové ze Sparty, kteří ho přišli do války pozvat – řekněme přesněji naverbovat – položili do brázdy jeho synka Telemacha, toto podivné spřežení zarazil a raději se nechal odvést.
Pro válku tím poslové získali hned dva hrdiny, kteří se válce vyhýbali. Když Odysseus nepochodil, překazil pacifistické snahy solidárně i Achillovi, (ačkoliv spíše jeho matce - bohyni Thetis, Achilleus bojovat chtěl).

Nabídka zájezdů do Řecka

Průvodce a mapy Řecko

Příloha	Velikost
rekonstrukce Tróje.jpg	51.65 KB
Trojský kůň.jpg	32.98 KB
Troja z výšky.jpg	30.16 KB
Trojský kůň 1.jpg	22.93 KB
Laokoon.jpg	93.96 KB
amfora.jpg	76.16 KB
Homér.jpg	15.95 KB
Troja1.jpg	29.16 KB
amfora 1.jpg	55.09 KB