Řecko – perské války

Řecko–perské války patří jednoznačně k jednomu z nejvýznamnějších bodů řecké historie vůbec. Je to také období, na které jsou Řekové právem hrdi a také období, kdy se poprvé a naposled za celé období anticko–řeckých dějin dokázali všechny městské státy spojit na obranu proti jednomu velkému nepříteli. V polovině 6. stol. př. Kr. na území dnešního Iránu vznikají základy Perské říše.Tato říše se velice rychle rozmáhá a dostává se až do Malé Asie, kde touto dobou již byli řecké kolonie a řecké osady. S těmito osadami žili ze začátku Peršané v dobrých vztazích, avšak čím více rostla jejich moc, tím více utlačovali Řeky, až je úplně podrobili. Řekové však jsou národem velice svobodomyslným, a proto se roku 500 př. Kr. vzbouřili.Centrem povstání byl řecký Milet. Toto povstání bylo zpočátku velice úspěšné, ale Perská říše byla přece jenom silná. Vzhledem k tomu, že se Miletu dostávalo jen velice malé podpory z řecké strany, bylo povstání potlačeno. Naopak i malá podpora pevninských Řeků se stala záminkou pro perského krále Dareia pro ovládnutí celého Řecka.Na mapce vidíme postup peršanů při prvním tažení do Řecka.Bitva u MarathonuK prvnímu velkému střetu mezi Perskou říší a řeckými vojsky došlo v bitvě u Marathonu. Tato bitva se odehrála 13. září 490 př. Kr. Tou dobou již společný nepřítel sjednotil řecké rivaly. Athény měly spojenectví Sparty potvrzeno a Sparta vysílala svá vojska na pomoc. Ta však nedorazila včas. Proto když se početná perská vojska pod velením krále Dareia vylodila na maratónské pláni, očekávalo je tam devět tisíc athénských hoplítů (těžkooděnců), spolu s tisícem platajských. V čele tohoto vojska stál vojevůdce Miltiades, který rozestavil svá vojska především na křídla. Když bitva vypukla, Řekové zaútočili velice silně a čtyřnásobnou perskou přesilu překvapili především tím, že poslední úsek cesty, což byl více než kilometr, přeběhli.Tím se vyhnuli pověstné perské šípové střelbě. Silná řecká křídla sevřela Peršany do kleští a tím vlastně bitvu rozhodla. Perská porážka byla zničující: zahynulo zde šest a půl tisíce mužů, kdežto Řekové přišli pouze o sto devadesát dva bojovníků. Zbytek perského vojska se ve zmatku nalodil a obrátil se zpátky do Malé Asie. Jméno Marathonu nám samozřejmě připomíná marathonský běh, který se běhává dodnes na památku běžce Feidipida, který v okamžiku vítězství sundal zbroj a utíkal do Athén. Doběhl na Agoru, vykřikl: "Zvítězili jsme!" a zemřel. Bitvou u Marathonu byl sice odražen první útok Perské říše, ale moudří Řekové předpokládali, že budou následovat další. Proto Athéňan Themistokles nařídil dobudovat silné válečné loďstvo, které Athény do té doby neměly. Jeho prozíravost pochopíme, až si budeme číst o bitvě u Salaminy. Teď nás však čeká známá prohra řeckého vojska v bitvě u Thermopyl.Bitva u ThermopylStejně jako bylo slavné vítězství u Marathonu je slavná i porážka u Thermopyl. Deset let po porážce u Marathonu se totiž perské vojsko pod vedením nového krále Xerxa snažilo opět Řecko dobýt. Přicházelo v síle více než jednoho a půl milionu vojáků a postupovalo nejen po moři, ale i po pevnině. Řekové se opět spojili a rozhodli se, že zastaví postup perské armády v soutěsce u Thermopyl.Celému řeckému vojsku velel spartský král Leonidás se třemi sty těžkooděnci. V okolí se rozložili ještě spojenci v počtu něco mezi čtyřmi a šesti tisíci mužů. Po tři dny se Řekům dařilo odrážet útoky perské přesily, aby ukázali perskému králi že má „mnoho vojáků ale málo mužů“, teprve když se dostali Peršané zradou obráncům do zad, stala se bitva ztracenou.Leonidas poslal všechny spojence domů aby je ušetřil dalších bojů a sám se svými Sparťany vytrval až do posledního muže. Padli všichni, ale dokázali přitom zabít tisíce Peršanů. Pomník, který byl na jejich počest u Thermopyl vybudován, nese hrdý nápis: "Poutníče, zvěstuj Lakedaimonským, že tu mrtvi ležíme, jak naše zákony kázali nám." Vítězstvím u Thermopyl se Peršanům otevřela cesta do Atén.Bitva u SalaminyPo prohrané bitvě u Thermopyl nařídil Themistokles evakuaci Athén - ženy a děti odvezl na ostrov Selamu. Muži nasedli na válečné koráby, v Aténách zůstali pouze starci. Samozřejmě, že takto bráněné Atény Peršané bez problému dobyli. Řecké vojsko však už bylo připraveno na lodích u Salaminy na rozhodující bitvu.Vzhledem k tomu, že by Peršané dávali předost bitvě na souši a Řekové obraně vlastních měst, rozhodl se Themistokles pro lest. Posílá perskému králi posla se vzkazem, že Řekové hodlají odplout a vyzývá ho k odříznutí cesty. Poté, co Peršané zablokují výjezd ze zátoky Salamina, stává se bitva nevyhnutelnou. Peršané mají sice početní převahu, mají i více lodí, ale řecké lodě jsou obratnější a tím pádem i bojeschopnější. A navíc Řekové dokonale využívají lepší znalosti místního moře. Během několika hodin perské loďstvo dokonale zničí. Na souši však stále stojí mohutná perská armáda. Themistokles volí druhou lest: vzkazuje Xerxovi, že mu Řekové chtějí překazit ústupovou cestu a vyhladovět ho. Vzhledem k tomu, že král pozoroval průběh bitvy z blízkého vrcholu, byl do té míry vyděšen, že této lsti uvěřil a dal se na útěk. Cestu , která mu k Salamině trvala šestnáct měsíců, urazí zpět za pouhý měsíc. V Řecku však stále zůstává jeho věrný vojevůdce Mardonios v čele armády, která ještě stále čítá sto tisíc mužů.Bitva u PlatajObrovského vítězství u Salaminy však nedovedli Řekové využít. Místo toho, aby z Řecka vyhnali i sto tisíc zbylých perských vojáků pod velením Mardonia, vrátili se oslavovat do svých měst. Toho Mardonius využil a začal znova dobývat řecká města a mimo jiné dobyl i Athény. Tentokráte je však úplně zničil. To byla ona pověstná poslední kapka, která stačila k tomu, aby se Řekové definitivně spojili. Sparta poslala do boje dest tisíc mužů, Athény osm tisíc, Korinth pět tisíc a další spojenci kolem tisíce, takže kompletní řecké vojsko čítalo asi čtyřicet tisíc těžkooděnců, nepočítaje pomocné sbory.K rozhodné bitvě došlo v srpu roku 479 př. Kr. u Plataj. Bojová linie, která měřila pět kilometrů, byla na pravém křídle bráněna Sparťany a na levém Athéňany. Boj trval několik dní. Řekové byli zezačátku donuceni před přesilou ustupovat, když to však druhý den okolo poledne vypadalo, že je bitva ztracená, rozhodli se Sparťané vzít vše do svých rukou a jeden šik se začal bez ohledu na vlastní ztráty probíjet do středu perské armády k Mardionově tělesné stráži. Pronikli až k jejímu veliteli a zabili ho. Tento fakt rozhodl celou bitvu, protože perské vojsko se v tu chvíli dalo na útěk. Nyní však již byli Řekové poučení z minulých chyb a Peršany z celého Řecka vyhnali. Získali zpět ostrovy v Egejském moři a Řekové v Malé Asii opět povstali a tentokráte se úspěšně osvobodili. Roku 440 př. Kr. byl uzavřen mír, který potvrdil vítězství Řecka v Řecko-perských válkách.