Agamemnon

Král Agamemnon je prototypem panovníka dokazujícího, že moc a sláva ještě neznamená štěstí a dlouhý život a že když je žena potvora (i když po pravdě řečeno Klytaimnestra měla dost pádný důvod potvorou býti) tak má chlap smůlu – ale dámy, obráceně to platí také. Jádro manželské hádky začalo klíčit před odjezdem krále Agamemnona do Tróje. Celé obrovské řecké vojsko nemohlo odplout, protože věštec Kalchás jako podmínku úspěšného odplutí určil oběť Agamemnonovy a Klytaimnestřiny dcery Ifigenie. Agamemnon jako nejvyšší velitel nemohl prokázat slabost ani nemohl dovolit, aby se zjistilo, že je pod pantoflem, a tak raději svoji dceru obětoval. Vzhledem k tomu, že pak ihned odplul, nemohl si ani manželku udobřit. Doufal, že bohatá válečná kořist pro ni někdy bude dobrou náplastí na matčino hoře. Jeho válečná dobrodružství jsou popsána v kapitolách o trojské válce. Deset let dobře živená křivda a švarný milenec však dokázali něco, co Agamemnona zaskočilo. Manželka už ho neočekávala proto, aby si v klidu vyříkali Ifigeniinu oběť, aby přijala část Priamových pokladů na usmířenou a opět s ním šťastně ulehla do opuštěného manželského lože. Očekávala ho jen proto, aby se ho zbavila definitivně. Když se tedy po deseti letech bojů vrátil domů – pravda, s bohatou kořistí – využila první chvíle, kdy odložil zbraně a v koupeli jej se svým milencem Aighistem zavraždila. Jeho krev nechala uklidit dcerou Elektrou, což se ukázalo jako značně neprozíravé řešení. Ta totiž vychovala svého bratra Oresta k nenávisti ke Klytaimnestře i jejímu milenci a odeslala jej do bezpečí k fóckému králi Strofilovi. Odtud jej zpět do Mykén povolali bohové, aby pomstil smrt svého otce, což on provedl pouze na jejich příkaz. Je překvapivé, že i za takovouto mstu jej pronásledovaly Erinye, bohyně msty . Vysvobodil jej až soud, který svolala Pallas Athéna na aeropág. Děkoval však i Apollónovi, který mu poradil, aby se na Pallas Athénu obrátil.