Velice netradiční je i pojetí kostela. Zatímco všude jinde je kostel uprostřed kláštera na nádvoří, tady je pravda jeden menší také na nádvoří, leč hlavní kostel je téměř k nenalezení.

Přivítání bylo takové jakési prostřední – ani srdečné jako u Rumunů, ani profesionální fofr jako Dionisiou, ani nerudný dědek jako Grigiriou. Slušné, ale neosobní bych to nejspíš nazval.

Vystoupili jsme u Xeropotama, odtamtud totiž vedla hezká stezka přímo do Panteleimona, kde jsme měli spát.

Athos, den čtvrtý, 1.5.2006 - Panteleimon  

Večerní prohlídka kláštera v podvečerním slunci přinesla další krásné zážitky a pohledy.

Horší to bylo s ubytováním. Ubytovával nás takový starý, téměř bych si dovolil říci nerudný mnich, který sice splnil přesně všechny povinnosti s ubytováním spojené, ale tím to také začalo a skončilo.

Začátek cesty byl pravda trochu do kopce, vzhledem ke včerejšku trochu moc do kopce, ale nádherná cesta, plně objasňující název Zahrada Panny Marie.

30.4.2006 Athos, den třetí, Grigoriou

A jako vždy se cesta zázračně ukázala. Bohužel ne pohodlně podél moře, ale pěkně kolmo nahoru do skal. Podle GPS jsme byli nuceni na 20 m vzdálenostních vystoupat 110 m výškových. Na to že jsme tou dobou měli v nohách téměř 20 km to byla docela soda.

V polovině klesání proti nám vyrazili dva mniši na mulách. Pak se objevila Mikro Skiti Aghia Anna – možná deset domečků rozsetých na strmé skále nad mořem, ale každý domeček vlastní upravené políčko.